Jdi na obsah Jdi na menu
 


CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY-převyprávěj svými slovy ( sloh )

Hans Christian Andersen
CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY
 
Před mnoha lety žil jeden císař, který měl tak náramně rád krásné nové šaty, že vydával všechny svoje peníze na to, aby byl pěkně na­strojen. Nestaral se o svoje vojáky, nestaral se ani o divadlo nebo o vyjížďky do lesa, staral se jen a jen o to, aby se ukazoval v no­vých šatech. Měl roucho pro každou denní hodinu, a tak jako se ří­ká o králi, že je v radě, tak se tady vždycky říkalo: „Císař je v oblé­káně." Ve velikém městě, kde císař sídlil, bylo velmi rušno, každý den tam přicházelo mnoho cizinců. Jednoho dne tam přišli dva podvod­níci. Vydávali se za tkalce a tvrdili, že dovedou utkat tu nejskvělejší látku, jakou si lze představit. Nejenom že prý jsou barvy a vzorek neobyčejně krásné, ale šaty, které se z té látky ušijí, mají prý tu po­divuhodnou vlastnost, že jsou neviditelné každému, kdo se nehodí pro svůj úřad neboje hloupý, až bůh brání.
To by byly přece skvělé šaty, myslil si císař. Kdybych je nosil, mohl bych přijít na to, kdo se v mé říši nehodí pro úřad, který zastá­vá; mohl bych rozeznat chytré od hloupých! Ano, tu látku mi musí hned utkat! - a vysázel těm dvěma podvodníkům na ruku mnoho peněz, aby začali se svou prací.
Podvodníci postavili dva tkalcovské stavy, dělali, jako že pracují, ale na stavu neměli zhola nic. Bez dlouhého rozmýšlení si vyžádali to nejjemnější hedvábí a nejskvělejší zlato. To si strčili do vlastního váčku a pracovali na prázdných stavech dlouho do noci.
Teď bych přece jenom rád věděl, jak daleko jsou s tou látkou! myslil si císař, ale bylo mu poněkud divně u srdce při pomyšlení, že ten, kdo je hloupý nebo kdo se vůbec nehodí pro svůj úřad, nemůže látku vidět. Byl sice přesvědčen, že sám o sebe nemusí mít žádné obavy, ale přesto chtěl napřed někoho poslat, aby se podíval, jak to s látkou vypadá. Všichni lidé v celém městě věděli, jak podivuhod­nou sílu látka má, a všichni byli chtiví vědět, jak špatný nebo hlou­pý je jejich soused.
Pošlu ke tkalcům svého starého poctivého ministra, myslil si cí­sař, ten může nejlépe posoudit, jak látka vypadá, neboť má rozum a nikdo nezastává svůj úřad lépe než on!
A tak starý poctivý ministr zašel do síně, kde ti dva podvodníci seděli u prázdných stavů. Jémináčku, myslil si starý ministr a vyku­lil oči, vždyť nic nevidím! Ale nahlas to neřekl.
Oba podvodníci ho poprosili, aby byl tak laskav a přistoupil blíž, a ptali se ho, jak se mu líbí krásný vzorek a nádherné barvy. Pak mu ukázali na prázdný stav a chudák starý ministr nepřestal kulit oči, ale nic neviděl, poněvadž tam nic nebylo. Panebože! myslil si. Že bych byl hloupý? To bych si byl nikdy nepomyslil, žádný člověk se to nesmí dozvědět! Já že bych se nehodil pro svůj úřad? Ne, lo ne­jde, abych řekl, že nevidím látku!
„Nu, pročpak nic neříkáte?" pravil jeden tkadlec.
„Ó, to je krásná látka! Opravdu báječná!" řekl starý ministr n val se svými brýlemi. „Ten vzorek a ty barvy! - Ano, povím císaři, že se mi to neobyčejně líbí!"
„Nu, to nás těší!" řekli oba tkalci a jmenovali barvy i vzácný vzorek jejich jmény. Starý ministr dobře poslouchal, aby to mohl cí­saři opakovat, až se vrátí. A také to udělal.
A tu podvodníci žádali ještě víc peněz, víc hedvábí a zlata, že prý je potřebují na tkaní. Všechno strčili do vlastních kapes, na stav se nedostalo jediné vlákénko; tkali jako dřív na prázdném stavu.
Císař k nim poslal zakrátko zase jiného zdatného hodnostáře, aby se podíval, jak pokračuje tkaní a zda bude látka brzy hotova. Vedlo se mu stejně jako ministrovi, díval se a díval, ale poněvadž tam ne­bylo nic než prázdné stavy, nic neviděl.
„Tak co, není to krásný kus látky?" ptali se oba podvodníci a ukazovali a vysvětlovali nádherný vzor, který tam vůbec nebyl.
Hloupý přece nejsem! myslil si hodnostář, že bych se tedy neho­dil k svému dobrému úřadu? To by bylo opravdu divné! Ale ne­smím to na sobě dát znát! A tak chválil látku, kterou neviděl, a ujiš­ťoval je svým potěšením z krásných barev a nádherného vzoru. „Ano, je opravdu báječná!" řekl císaři.
Všichni lidé ve městě mluvili o nádherné látce.
Tu ji chtěl vidět sám císař, dokud ještě bude na stavu. Odebral se s celým zástupem vybraných mužů, mezi kterými byli i ti dva staří zkušení hodnostáři, k oběma prohnaným podvodníkům, kteří tkali ze všech sil, ale bez jediné nitky na stavu.
„Není ta látka báječná?" ptali se oba zkušení hodnostáři.
„Vaše Veličenstvo, račte se podívat, jaký vzorek, jaké barvy!" a ukazovali na prázdný stav, neboť se domnívali, že ostatní tu látku určitě vidí.
Co to je? myslil si císař. Nic nevidím! To je přece hrozné, cožpak jsem hloupý? Nehodím se snad k tomu, abych byl císařem? To by bylo nejstrašnější, co by mě mohlo potkat! „Ó, látka je opravdu krásná!" řekl však nahlas, „vyslovuji s ní svou nejvyšší spokoje­nost!" a spokojeně pokyvoval a pozoroval prázdný stav; nechtěl ří­ci, že nic nevidí. Celý jeho průvod se díval a díval, ale neměl z toho víc než všichni ostatní. Přesto však říkali jako císař: „Ó, je opravdu krásná!" a radili mu, aby si šaty z té nové nádherné látky vzal prvně na nejbližší veliký průvod. „Je báječná, překrásná, skvělá!" šlo od úst k ústům a všichni s ní byli náramně spokojeni. Císař dal oběma podvodníkům do knoflíkové dírky rytířský kříž a nádavkem titul dvorních tkalců.
Celou noc před oním dopolednem, kdy se měl konat průvod, se­děli podvodníci u svých stavů a měli zapáleno víc než šestnáct svě­tel. Lidé se mohli přesvědčit, jak mají napilno, aby dohotovili císa­řovy nové šaty. Tvářili se, jako by odebírali látku ze stavu, stříhali ve vzduchu velikými nůžkami, šili jehlou bez nitě a nakonec řekli: „Hle, už jsou šaty hotovy!"
Císař k nim přišel se svými urozenými kavalíry a oba podvodníci zdvihli jednu ruku do vzduchu, jako by v ní něco drželi, a pravili: „Hle, tady jsou kalhoty! Tady je suknice! Tady je plášť!" a tak po­řád dále. „Jsou lehké jako pavučina! Člověk by si málem myslil, že nemá na těle dočista nic, ale to je právě velká přednost těch šatů!"
„Opravdu!" přisvědčovali všichni kavalíři, ale nic neviděli, poně­vadž tam nic nebylo.
„Vaše císařské Veličenstvo, račte si nyní nejmilostivěji svléci svoje šaty!" pravili podvodníci, „oblečeme vám nové, tam prosím, před to velké zrcadlo!"
Král odložil všechno svoje šatstvo a podvodníci se tvářili, jako by mu oblékali jednotlivé kusy nových šatů, které mu ušili, a vzali ho kolem pasu, jako by mu něco připevňovali. To měla být vlečka, a císař se před zrcadlem otáčel a obracel.
„Ó, jak vám sluší! Jak skvěle padnou!" vychvalovali všichni císa­řovy nové šaty. „Jaký vzorek! Jaké barvy! Je to skvostné roucho!"
„Venku stojí dvořané s nebesy, která ponesou nad Vaším Veličenstvem v průvodu!" hlásil vrchní ceremoniář.
„Dobrá, jsem připraven!" pravil císař. „Padnou mi dobře, co?" A pak se ještě jednou otočil před zrcadlem, neboť chtěl vzbudit do­jem, jako by si opravdu prohlížel nádherné roucho.
Komoří, kteří měli nést vlečku, hmatali rukama po podlaze, jako by ji zdvíhali. Šli a drželi se vzduchu, nesměli na sobě dát znát, že nic nevidí.
A tak císař kráčel v průvodu pod nádhernými nebesy a všichni li­dé na ulici i v oknech říkali: „Bože, jak báječné jsou císařovy nové šaty! Jak nádhernou vlečku má na svém rouchu! Jak znamenitě inu to padne!" Nikdo nechtěl na sobě dát znát, že nic nevidí, neboť pak by se přece nehodil pro svůj úřad nebo by byl náramně hloupý. Žádné z císařových šatů neměly takový úspěch.
 
„Ale vždyť král nemá nic na sobě!" zvolalo jedno malé dítě.
„Panebože, slyšte hlas neviňátka!" řekl otec a jeden šeptal druhé­mu, co to dítě povídalo.
„Nemá nic na sobě, tuhle jedno malé dítě říká, že nemá nic na sobě!"
„Vždyť nemá nic na sobě!" volal nakonec všechen lid. A císaři běhala husí kůže po celém těle, neboť si byl vědom toho, že mají pravdu, ale myslil si: Teď musím vydržet do konce průvodu. A tak vykračoval ještě pyšněji a komoří šli za ním a nesli vlečku, která tam vůbec nebyla.
 
 
 
(Pohádky a povídky. Z dánštiny přeložil Oldřich Liška)
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét



Poslední fotografie


Kontakt


Statistiky

Online: 2
Celkem: 167499
Měsíc: 1210
Den: 56

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA